Kovářem jsem chtěl být od malička. Už jako malý kluk se mi líbilo, když jsme s našima jezdívali na hrady. Sledoval jsem kováře, jak vytvářejí svá díla, a strašně mě to fascinovalo. Vždy mě zajímaly historické zbraně a brnění. S obdivem člověk sleduje práci našich předků při představě jejich skromného kovářského vybavení. Moc jsem si to chtěl zkusit a nakonec jsem toto krásné řemeslo vystudoval na střední škole. Vedle kovařiny mám vystudovanou i keramickou střední školu, ale keramice se momentálně věnuji jen málo a spíše pro mé osobní účely. Jednou se k ní ale určitě vrátím naplno.
Kovařina je můj koníček a můj koníček se stal mým zdrojem obživy, což je podle mého nejlepší kombinace, co může být.
Avšak každé řemeslo má své výhody a nevýhody. Nevýhodou kovářů je to horko. Když to sálá nejenom u výhně, ale i venku, to je hrozná kombinace. Za to v zimě je nám u výhně krásně teploučko. Nejvíc mě na kovařině ale baví to, jak se to tvrdé, nepoddajné železo dá krásně nahřát a udělat z něho cokoliv, co člověka napadne nebo na co zrovna myslí.
Poskytuji návrhy, realizace a montáže kovaných výrobků a doplňků pro exteriéry a interiéry. Dále brány, branky, ploty, mříže a zábradlí. Nevyhýbám se ani zámečnické práci. Své práce vyrábím většinou podle vlastních návrhů a zkušeností, případně, má-li zákazník vlastní představu, tak po konzultacích s ním. Každý výrobek mnou zhotovený je originál.
Přes léto jezdím ukazovat svou práci na různé jarmarky a střetnutí kovářů. Můžete mě zahlédnout třeba na hradě Buchlov nebo hradě Helfštýn. Několik let jezdím i do Rožnova pod Radhoštěm. Na jarmarcích ukazuji jak pracuji, a lidé si pak mohou mé výrobky koupit, popřípadě zkusit kovat. Před zraky diváků vyrábím zvonečky, podkovičky, hřebíky a různé dárkové věci.
Tak neváhejte mě kontaktovat, ať už osobně, telefonicky, na jarmarcích nebo přes internet.
„Když se nad tím člověče zamyslíš…
Člověk nikdy nedosáhne velkých výsledků bez toho, aniž by jeho zájem a chtíč byl naskrz hlubokým a čistým.“